Stará sladovna: S nahořklou příchutí

10.8.2010
Opět jsem byl pozván do Sudet mezi primitivní domorodce, abych ochutnal jejich krmi a poznal jejich zvyky. Vyzbrojen zrcátky a bižu jsem se tedy železným ořem vydal do Plzně.
Špalky na pivě

Správný výběr restaurace nám zabral docela dost času, alespoň jsme ale získali inspiraci pro příští návštěvu (ano, čtete správně, do této Bohem opuštěné krajiny se časem opět chystám). Nakonec jsme vybrali krčmu s názvem Stará sladovna, kde jsem při poslední návštěvě (ano, čtete správně, v této civilizací zapomenuté pustině jsem již byl a navzdory tomu jsem tam jel znovu) měl svůj první tuplák. Tehdy jsme ovšem měli namířeno do jiné putyky, takže jsme se tu moc nezdrželi. A jelikož mne zdejší středověké prostředí zaujalo, vydali jsme se tentokrát sem.

Atmosféra 93%

Jak jsem zmínil už výše, prostředí je tu stylizované do středověké krčmy. Člověk sedí u dlouhého stolu a kolem se míhá vrchní a vrchnice v dobovém oblečení. Na můj vkus tam bylo dost šero, ale časem si oči přivykly. Ve středověku ostatně elektřina také byla výsadou (stejně jako třeba antibiotika) pouze vyšších vrstev.

Jídlo 28%

Jídlo bylo jednoznačně největším zklamáním. Objednal jsem si flákotu plzeňských formanů (vepřová pečeně se smetanovo-pepřovou omáčkou) s bramboráčky. Nejenže maso rozhodně nemělo avizovaných 250 g a bramboráčky byly pouze tři nedonošené mrchy, ale dostal jsem to i s úžasnou salátovo-rajčatovo-okurkovo-zelnou oblohou. Já si tedy rozhodně doma ke smetanové omáčce zelí ani rajče nedávám. Dovedete si představit svíčkovou s listem salátu? Maso bylo rozklepáno na podešev a upečeno do mrtva.
Flákota plzeňských formanů
Kolega si na mé doporučení objednal vepřové špalky z bůčku na černém pivu se špekovými knedlíky. Maso bylo oproti mému křehké a měkké, ale omáčka byla velice nevýrazná. Navíc dostal i pořádnu porci křenu, který slzy vyvolával pouze svou impotencí a ne svou pálivostí. Nejlépe tedy z celého jídla vyšly špekové knedlíky, kterým nešlo rozhodně nic vytknout.
Jako dezert jsem si objednal štrůdl bez šlehačky, neb jsem se od obsluhy dozvěděl, že bych dostal trávu ze spreje. A opět nevím, co kuchaře popadlo, ale štrůdl byl ohřátý (talíř ne, viz níže). Já si tedy doma buchty, koláče apod. neohřívám.

Nápoje 80%

Člověk přijede do Plzně a chce si dát Plzeň a ona není. To se snad ucpal pivovod z pivovaru? Jak jsme záhy zjistili ze zajímavé hádky mezi číšníkem a dodavatelem v montérkách, která probíhala přímo mezi stoly, bylo to nedostatkem piva v sudech. No kde to sakra jsme? Pokud chci pivo ze sudu, půjdu kamkoliv jinam. Já chci pivo z oranžového kohutku! A ano, toho pivního poskoka obsluha nejen pustila mezi hosty restaurace, ale dokonce tam na sebe i křičeli. Dali jsme si tedy jednoho oldskůl wannabe mastera a k jídlu jsme si objednali lahev cabernetu sauvignon. Vrchní nám ji přinesl a znalecky na nás pomrkal, že jsme taky jako znalci, že jsme si jako vybrali tuhle lahev, páč jakože to je ročník už asi 1857 a oni to zrovna vyhrabali z nějakého faraonského hrobu a jakože teda čím starší, tím lepší. Jinak překvapivě servíroval dobře (přičichl ke korku, dal i mně a pak mi nalil degustaci), až na klasický hospodský zlozvyk, když si opřel hrdlo lahve o hranu skleničky. Na kvalitu vína si stěžovat nemůžu, za přiměřený počet korálků jsem dostal přiměřeně kvalitní víno.

Jídelní lístek 75%

Lístek byl velice přehledný a snadno se v něm listovalo. Některé věci jsme však hledali marně. Například to, z jakého masa je ta flákota. A také to, že zvěřina je jen, když ji někdo zastřelí (kolega si chtěl dát kančí kýtu). Přesto kvalitka a nezlobil bych se, kdyby všude jinde měli lístek na minimálně takové úrovni, jako ve Staré sladovně.

Výběr z lístku 90%

Středověkému žánru zařízení je přizpůsoben celkem překvapivě i výběr jídel. Až na pár kopanců samá pěkná (staro)česká jídla a poctivé specialitky typu pečeného selete. To bylo ovšem, stejně jako zbytek nejvíce lákavých pokrmů, na objednávku předem. Těmi kopanci je například americká omáčka ke stejkům nebo kuře s lososem nazvané vtipně Kapoun z Aljašky.
Jablečný závin se šlehačkou

Rychlost obsluhy 61%

Hospoda byla průměrně veliká a obsluha se pěkně otáčela, nicméně občas nestíhala. Jednou jsem to dokonce nevydržel a víno nám dolil sám. Nicméně pořád mírňoučký nadprůměr.

Příjemnost obsluhy 71%

Až na výše zmíněné pivní a vinné extempore byla obsluha velice ochotná (zejména ta dívčí polovina). Dokonce i to víno nám občas dolévali. Pořád to ale nebylo ono, ale nadšení musím ocenit.

Rychlost kuchyně 90%

Kuchyně byla až podezřele rychlá. Navíc ani talíře nebyly nahřáté, což je z hlediska mikrovlnek pozitivní, z hlediska úrovně podniku už zase tak moc ne. Ze svého čistě subjektivního hlediska tedy rozhodně velice rychlá kuchyně. Červíček mi ale vrtá...

Čistota 90%

Byla tma. Vizuálně jsem to tedy mohl zhodnotit pouze na hyzlíkách, kde bylo uklizeno a čisto. Pohmatem jsem zároveň zjistil, že ani na stole nic nelepí a posedem jsem to samé zjistil i o lavici.

Záchody 82%

Teplá voda tekla, v pisoárech neplavali brouci, žvýkačky, ani ožralové. Ručníky byly jednorázové papírové. Jediné ale směřuje k tomu, že pisoáry byly od nejbližšího stolu vzdálené asi metr dvacet a dělily je od něj pouze jedny dveře.

Cena 51%

Inu, za stejky chtěli ceny jako v Praze. Za všechno ostatní v podstatě také. Takže ceny přemrštěné, ale jsem už tak nějak zvyklý. Proto průměr. Abych nezapomněl: Flákota za 142 korálků, bramboráčky za 45, víno za 130 (to bylo oproti jídlům dost levné, zvlášť, když se takhle kvalitní víno dá získat jen na černém trhu a navíc na objednávku několik let předem), štrůdl za 36.

Celkem 59%

Z potenciálně zajímavé hospody se vyklubala naprosto obyčejná tuctovka. Neboť to, co ji mělo zachraňovat a odlišovat od ostatních - tedy jídlo - ji táhne zatraceně hluboko dolů.

Nový komentář

Komentuj
Předmět:
Jméno:
jedna a jedna (číslem):